Obchodní akademie a Střední odborná škola cestovního ruchu
T.G. Masaryka 1000, 565 36 Choceň

Do prvního ročníku oboru vzdělání Veřejnosprávní činnost i letošní školní rok 2011/2012 nastoupili noví žáci, tentokrát jich bylo dvacet osm. Zúčastnili se sportovně turistického kurzu, kterému se obvykle říká „adaptační“.

Cílem tohoto kurzu je nejen stmelení třídního kolektivu, ale i vzájemné poznání charakterů a dalších schopností žáků. Tyto úkoly byly i letos splněny do poslední tečky. Žáci se projevili většinou z té světlejší stránky a třídní kolektiv se postupně utužoval. Důkazem je zvolená třídní samospráva, která již začala naplno pracovat.   
Začněme však od začátku. V pondělí 3. října 2011 jsme nastoupili obtěžkáni batohy a plni očekávání do autobusu, který nás dovezl na zámek a do Národního hřebčína ve Slatiňanech. Kastelán zámku vyprávěl poutavě o historii, zdejším mobiliáři i problémech se sháněním přírůstků do sbírky. Zdejší hipologické muzeum jsme tentokrát vynechali a raději si pohladili živé vraníky ve stájích a na pastvinách hřebčína.

Krátce po poledni jsme se ubytovali v hotelu Renospond ve Zderazi u Skutče. Výhled z pokojů lákal k probádání okolních lesů a luk. Odpoledne jsme se tedy vydali za hlasem přírody do rezervace Pivnice. Večer jsme pomocí papíru a pastelek navzájem poznávali naše zájmy i plány do budoucna.  V jiné dny jsme se zase testovali pomocí „živých pyramid a strojů“, nebo například scének s filmovými hláškami. Všechny hry doprovázely smích, dobrá nálada a příjemná atmosféra.

Na úterý jsme naplánovali Toulovcovy a Městské maštale. Sluníčko hřálo a ptáci zpívali, cítili jsme se jako v pohádce. Z plných plic jsme dýchali čerstvý vzduch, ujídali svačinu a fotili jako zběsilí. Vzhledem k tomu, že jsme měli s sebou přibalené také turistické mapy, se nikdo ani neztratil ani nezabloudil.
Další zatěžkávací zkouškou pro naše nohy byla středeční procházka planetární stezkou v Proseči a výstup na rozhlednu Terezka. Cestou jsme sbírali rozmanitý přírodní materiál a večer z něho tvořili koláže.
Ve čtvrtek jsme se přesvědčili, že bydlet ve skalním obydlí, jako museli žít lidé před sto lety, bychom asi nechtěli. Přece jenom snídaně formou švédských stolů, teplé a vydatné obědy a večeře, které nám byly servírovány v hotelu, by chyběly.
Čtvrteční odpoledne a noc na pátek byly zasvěceny hradu Svojanov, prohlídce s průvodkyní, nechyběly samozřejmě pantofle, které krásně přeleštily podlahy hradních komnat. Odvážlivci z našich řad vystoupali i schody na věž, odměnou jim byl překrásný výhled do širokého okolí. Večer nemohli někteří usnout, protože byli plni dojmů z vystoupení v maskách. Kdo by se nebál čertů či bílé paní?

V pátek se nám „pomstil“ známý hudební skladatel Bohuslav Martinů, který se narodil roku 1890 v kostelní věži v Poličce. Vyšlapali jsme téměř dvě stovky schodů, abychom viděli jeho světničku. Ve zdejším muzeu jsme mohli ještě obdivovat sklářské výrobky. A potom hurá domů k maminkám a do vlastních postýlek.

Mgr. Blanka Lesáková
třídní učitelka